zelený chodníček 50gr, 10gr.

Zelený chodníček je přechodem mezi loukou a trávníkem. Tvoří jej rostliny odolné k sešlapávání.  Na rozdíl od klasického trávníku se bude lépe přizpůsobovat  různým změnám počasí i různému způsobu využití. Sekat jej můžete podlesvojí libosti. Když budete Zelený chodníček často sekat, bude převážně zelený a svým tvarem bude připomínat nízký trávník. Jen je nutné dodržet výšku sekání kolem 3-5cm.Lnad zemí, protože obsahuje i luční květiny, které by nižší sekání zničilo. Když jej sekat přestanete , za 2 až 3týdny rozkvete jako louka. Směs semen obsahuje i druhy rostlin snášející sucho lépe než běžný trávník.
LUČNÍ KVĚTINY: černohlávek obecný (Prunellavulgaris), čičorka pestrá (Securigera varia), devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), chruplavník větší (Polycneum majus), jahodník obecný (Fragaria vesca), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum), jetel alpinský (Trifolium alpestre), jetel jahodnatý (T. fragiferum), jetel prostřední (T. medium), kontryhel příbuzný (Alchemilla propinqua), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), máchelka srstnatá (Leotodon hispidus), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), pelyněk ladní (Arthemisia campestris), popenec obecný (Glechoma hederacea), průtržník lysý (Herniraria glabra), rozrazil klasnatý (Veronica spicata), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), řebříček obecný (Achillea millefolium), sedmikráska obecná (Bellis perrenis), sléz přehlížený (Malva neglecta), svízel křížatý (Cruciata leavipes), svízel siřišťový (Galium verum), trávnička obecná (Armeria vulgaris), violka psí (Viola canina), vranožka šupinatá Coronopus squamatus), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia)
TRAVINY: bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii), jílek vytrvalý (Lolium perenne), kostřava červená - výběžkatá (Festuca rubra), lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), lipnice hajní (Poa nemoralis), lipnice luční (poa pratensis), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), psineček obecný (Agrostis  capillaris), psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum)

Doba kvetení: od jara do podzimu
Čeleď: 0
Účinné látky: 0

Pěstování

Protože i v přírodě všeho moc škodí. Přehnojená místa na loukách ovládnou dusíkomilné (nitrofilní) rostliny, patří k nim zejména šťovíky, kopřivy, rdesna aj.. Jsou to druhy velmi vitální, s dobře klíčivými semeny a dravými oddenky se schopností dokonale zužitkovat a zabudovat do svých těl dusík a redukovat jeho další koloběh kolem sebe, tím vytlačují ostatní druhy ze stanoviště. Místa osázená nitrofilní vegetací jsou sice krásně zelená, ale zemědělsky a botanicky znehodnocena, a to na velmi dlouhou dobu. Porosty pcháčů, kopřiv, šťovíků a jiných nitrofilních rostlin ještě po desetiletích prozrazují místa, kde byla nabourána rovnováha ekosystému (kolej od nákl. automobilu, zbytek hnojiva, hnoje, pravidelný pelech lesní zvěře aj.). Abychom tomuto stavu předešli, musíme se podívat ještě na jeden ekosystém, kterého se nikdy v minulosti nedotkla ruka zemědělce, nedocházelo zde k intenzivnímu spásání nebo sklízení, a přesto jsou to ekosystémy (horské svahy, meze, mezičky, louky a pláně) nádherně udržované a porostlé ekologicky náročnými i nenáročnými druhy trav a bylin, které si vzájemně konkurují, ale zároveň se doplňují. Jak to funguje? V uvedených ekosystémech příroda hospodaří se svými produkty sama, lidskou ruku a mechanizaci nahrazuje početná armáda makro a mikroorganismů. V jediném gramu kvalitní udržované půdy pod zdravým ekosystémem žije až několik desítek miliard bakterií a plísní (v chudé půdě – špatném nebo narušeném ekosystému jejich pouze několik miliard), bezpočet prvoků, hojně se tam vyskytují žížaly, roztoči, chvostoskoci a drobní hlodavci. Všichni se účinně podílejí na rozkladných procesech, provzdušňování, kypření a hnojení půdy, a to nepřetržitě po celou zimu, protože louky zpravidla pokrývá vysoká vrstva sněhu, pod kterou tolik nemrzne, jako na holých pláních. Výkaly chvostoskoků, žížal, hrabošů, norníků, lumíků a svišťů jsou přirozeným hnojením, které zvyšuje úrodnost horských půd. Na horských půdách roste řada vikvovitých rostlin – vikve, hrachory, kozince, vlnice, kopyšníky, úročníky a štírovníky, na jejichž kořenech se vytvářejí drobné hlízkovité útvary, plné bakterií. Ty jsou schopné, na rozdíl od zelených rostlin, vázat atmosférický dusík a přeměňovat ho v dusíkaté sloučeniny, které již rostliny dokáží zužitkovat.(Je to přirozené dusíkaté hnojení, jehož se využívá ve velkovýrobě i v malovýrobě, a proto se ve velkém pěstují na orných půdách meziplodiny vikvovitých rostlin, např. bob, vojtěška, jetel, lupina aj.) Na hrubších půdách, kde je aktivita mikroorganismů nižší, je pro řadu rostlinných druhů vítanou podporou ve výživě symbióza jejich kořenů s vlákny hub - mykotrofie, která rovněž zlepšuje zásobování rostlin dusíkem a jinými živinami. Svéráznou adaptací pro pomalejší příjem a transport živin z relativně chudých horských půd jsou jemné kořeny ( rostliny na chudých půdách mají jemné kořeny až pětkrát delší než rostliny na bohatých půdách). Na hnojení a zúrodňování horských luk se účinně podílí také vítr. Nepřetržitě transportuje z návětrných svahů hor různý organický, ale i anorganický materiál (drobné částečky půdy, prach, písek, zrnka z erodovaných skal obsahující minerály – makro a mikroelementy). Jsou některé oblasti, kde nahromaděný materiál vytvořil i čtyřmetrové vyvýšeniny, na kterých se vyvinula pozoruhodně druhově pestrá květena. Z tohoto ekosystému si můžeme poučit a kolem sebe částečně použít některé poznatky.

Hnojení

Květnaté louky hnojíme pouze vyzrálým kompostem v dávce 1 kg na 10 m2 (čím více kompostu, tím více podporujema rostliny náročnější na živiny a tím více hmoty a méně květů)nebo naším hnojivem obsahující pouze mikroprvky – FULLMIX (viz e-shop)

Sklizeň

Louky sečeme 1 – 3x ročně, nejlépe vždy na konci květu lučních květin. Usušené seno z květnatých luk je vynikající krmivo pro domácí zvířata nebo lesní zvěř, protože obsahuje plno vonných silic a min. látek.

Zajímavosti

Protože i v přírodě všeho moc škodí. Přehnojená místa na loukách ovládnou dusíkomilné (nitrofilní) rostliny, patří k nim zejména šťovíky, kopřivy, rdesna aj.. Jsou to druhy velmi vitální, s dobře klíčivými semeny a dravými oddenky se schopností dokonale zužitkovat a zabudovat do svých těl dusík a redukovat jeho další koloběh kolem sebe, tím vytlačují ostatní druhy ze stanoviště. Místa osázená nitrofilní vegetací jsou sice krásně zelená, ale zemědělsky a botanicky znehodnocena, a to na velmi dlouhou dobu. Porosty pcháčů, kopřiv, šťovíků a jiných nitrofilních rostlin ještě po desetiletích prozrazují místa, kde byla nabourána rovnováha ekosystému (kolej od nákl. automobilu, zbytek hnojiva, hnoje, pravidelný pelech lesní zvěře aj.). Abychom tomuto stavu předešli, musíme se podívat ještě na jeden ekosystém, kterého se nikdy v minulosti nedotkla ruka zemědělce, nedocházelo zde k intenzivnímu spásání nebo sklízení, a přesto jsou to ekosystémy (horské svahy, meze, mezičky, louky a pláně) nádherně udržované a porostlé ekologicky náročnými i nenáročnými druhy trav a bylin, které si vzájemně konkurují, ale zároveň se doplňují. Jak to funguje? V uvedených ekosystémech příroda hospodaří se svými produkty sama, lidskou ruku a mechanizaci nahrazuje početná armáda makro a mikroorganismů. V jediném gramu kvalitní udržované půdy pod zdravým ekosystémem žije až několik desítek miliard bakterií a plísní (v chudé půdě – špatném nebo narušeném ekosystému jejich pouze několik miliard), bezpočet prvoků, hojně se tam vyskytují žížaly, roztoči, chvostoskoci a drobní hlodavci. Všichni se účinně podílejí na rozkladných procesech, provzdušňování, kypření a hnojení půdy, a to nepřetržitě po celou zimu, protože louky zpravidla pokrývá vysoká vrstva sněhu, pod kterou tolik nemrzne, jako na holých pláních. Výkaly chvostoskoků, žížal, hrabošů, norníků, lumíků a svišťů jsou přirozeným hnojením, které zvyšuje úrodnost horských půd. Na horských půdách roste řada vikvovitých rostlin – vikve, hrachory, kozince, vlnice, kopyšníky, úročníky a štírovníky, na jejichž kořenech se vytvářejí drobné hlízkovité útvary, plné bakterií. Ty jsou schopné, na rozdíl od zelených rostlin, vázat atmosférický dusík a přeměňovat ho v dusíkaté sloučeniny, které již rostliny dokáží zužitkovat.(Je to přirozené dusíkaté hnojení, jehož se využívá ve velkovýrobě i v malovýrobě, a proto se ve velkém pěstují na orných půdách meziplodiny vikvovitých rostlin, např. bob, vojtěška, jetel, lupina aj.) Na hrubších půdách, kde je aktivita mikroorganismů nižší, je pro řadu rostlinných druhů vítanou podporou ve výživě symbióza jejich kořenů s vlákny hub - mykotrofie, která rovněž zlepšuje zásobování rostlin dusíkem a jinými živinami. Svéráznou adaptací pro pomalejší příjem a transport živin z relativně chudých horských půd jsou jemné kořeny ( rostliny na chudých půdách mají jemné kořeny až pětkrát delší než rostliny na bohatých půdách). Na hnojení a zúrodňování horských luk se účinně podílí také vítr. Nepřetržitě transportuje z návětrných svahů hor různý organický, ale i anorganický materiál (drobné částečky půdy, prach, písek, zrnka z erodovaných skal obsahující minerály – makro a mikroelementy). Jsou některé oblasti, kde nahromaděný materiál vytvořil i čtyřmetrové vyvýšeniny, na kterých se vyvinula pozoruhodně druhově pestrá květena. Z tohoto ekosystému si můžeme poučit a kolem sebe částečně použít některé poznatky.