slunná stráňka 10gr

Osivo této zahradní loučky je z rostlin nižšího vzrůstu a odolností k suchu. Písčité půdy a celý den osluněná místa jsou ideální místa pro založení květnaté louky Slunná stráňka v zahradách a parcích.
LUČNÍ KVĚTINY 80% + TRAVINY 20%
Luční květiny: černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), česnek viničný (Allium viniale), čičorka pestrá (Coronilla varia), devaterník velkokvětý( Helianthemum grandiflorum), divizna malokvětá( Verbascum thapsus), dobromysl obecná (Origanum vulgare), hadinec obecný (Echium vulgare), hvězdnice chlumní( Aster amellus), hvozdík kartouzek (Dianthus armeria), hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), jestřábník trsnatý ( Hieracium caespitosum), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), jetel alpinský (Trifolium alpestre), jetel bledožlutý (Trifolium ochroleucum), jetel prostřední (Trifolium medium), jitrocel prostřední (Plantago media), kakost krvavý (Geranium sanquineum), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), kozinec sladkolistý (Asragalus glycyphyllos), kručinka barvířská (Genista tinctoria), krvavec menší (Sanquisorba minor), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), mochna stříbrná (Potentilla argentea), mrkev obecná (Daucus carota subs. carota), oman srstnatý (Inula hirta), pamětník rolní (Acinos arvensis), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), pupava obecná (Carlina vulgaris), rmen barvířský (Cota tinctoria), rozchodník veliký (Hylotelephium maximum), rozchodník skalní (Sedum reflexum), rozrazil klasnatý (Veronica spicata), rýt žlutý (Reseda lutea), řebříček obecný (achillea millefolium), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), sesel sivý (Seseli osseum), silenka nící (Silene nutans), smolnička obecná (Lychnis viscaria), starček přímětník (Senecio jacobaea), suchokvět roční (Xeranthemum annum), svízel syřišťový (Galium verum), šalvěj luční (Salvia pratensis), šalvěj přeslenitá (Salvia verticilata), šedivka šedivá (Berteroa incana), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), turan ostrý (Erigeron acris), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), žluťucha menší nící (Thalictrum minus ssp. majus)
Traviny: bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii), kostřava červená (Festuca rubra), kostřava drsnolistá (Festuca brevipila), kostřava ovčí (Festuca ovina), kostřava sivá (Festuca pallens), kostřava vláskovitá (Festuca filiformis), lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), lipnice luční (Poa pratensis), lipnice smáčknutá (Poa compressa), lipnice úzkolistá (Poa angustifolia), mrvka myší ocásek (Vulpia myorus), psineček rozkladitý (Agrostis stolonifera), smělek jehlancový )Koeleria pyramidata), sveřep vzpřímený (Bromus erecta), tomka vonná (Anthoxanthum), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum)

Doba kvetení: od jara do podzimu
Čeleď: 0
Účinné látky: 0

Půda

Ideální je písčitá půda a celý den osluněná místa.

Poloha

Osivo je sestaveno z rostlin nižšího vzrůstu a odolností k suchu. Písčité půdy a celý den osluněná místa jsou ideální pro založení této louky v zahradách a parcích.

Pěstování

Louku zakládáme jako klasický trávník do jemně připravené půdy. Nejlépe během jara nebo podzimu. Osivo rovnoměrně rozházíme a mělce zapravíme do půdy lehkým uhrabáním nebo vláčením. Vhodné je utužení povrchu třeba válením. V 1. roce je potřebné porost častěji sekat asi na 4 – 6 cm nad zemí. P osekanou hmotu odklízíme. K sečení se hodí libovolná zahradní travní sekačka, srp i kosa. Od 2. roku louku sečeme 1 – 3x ročně, podle jejího vzrůstu. Nejlépe vždy na konci květu lučních květin.

Hnojení

Květnaté louky hnojíme pouze vyzrálým kompostem v dávce 1 kg na 10 m2 (čím více kompostu, tím více podporujema rostliny náročnější na živiny a tím více hmoty a méně květů)nebo naším hnojivem obsahující pouze mikroprvky - FULLMIX

Sklizeň

Louky sečeme 1 – 3x ročně, nejlépe vždy na konci květu lučních květin. Usušené seno je vynikající krmivo pro domácí zvířata nebo lesní zvěř, protože obsahuje plno vonných silic a min. látek.

Zajímavosti

Protože i v přírodě všeho moc škodí. Přehnojená místa na loukách ovládnou dusíkomilné (nitrofilní) rostliny, patří k nim zejména šťovíky, kopřivy, rdesna aj.. Jsou to druhy velmi vitální, s dobře klíčivými semeny a dravými oddenky se schopností dokonale zužitkovat a zabudovat do svých těl dusík a redukovat jeho další koloběh kolem sebe, tím vytlačují ostatní druhy ze stanoviště. Místa osázená nitrofilní vegetací jsou sice krásně zelená, ale zemědělsky a botanicky znehodnocena, a to na velmi dlouhou dobu. Porosty pcháčů, kopřiv, šťovíků a jiných nitrofilních rostlin ještě po desetiletích prozrazují místa, kde byla nabourána rovnováha ekosystému (kolej od nákl. automobilu, zbytek hnojiva, hnoje, pravidelný pelech lesní zvěře aj.). Abychom tomuto stavu předešli, musíme se podívat ještě na jeden ekosystém, kterého se nikdy v minulosti nedotkla ruka zemědělce, nedocházelo zde k intenzivnímu spásání nebo sklízení, a přesto jsou to ekosystémy (horské svahy, meze, mezičky, louky a pláně) nádherně udržované a porostlé ekologicky náročnými i nenáročnými druhy trav a bylin, které si vzájemně konkurují, ale zároveň se doplňují. Jak to funguje? V uvedených ekosystémech příroda hospodaří se svými produkty sama, lidskou ruku a mechanizaci nahrazuje početná armáda makro a mikroorganismů. V jediném gramu kvalitní udržované půdy pod zdravým ekosystémem žije až několik desítek miliard bakterií a plísní (v chudé půdě – špatném nebo narušeném ekosystému jejich pouze několik miliard), bezpočet prvoků, hojně se tam vyskytují žížaly, roztoči, chvostoskoci a drobní hlodavci. Všichni se účinně podílejí na rozkladných procesech, provzdušňování, kypření a hnojení půdy, a to nepřetržitě po celou zimu, protože louky zpravidla pokrývá vysoká vrstva sněhu, pod kterou tolik nemrzne, jako na holých pláních. Výkaly chvostoskoků, žížal, hrabošů, norníků, lumíků a svišťů jsou přirozeným hnojením, které zvyšuje úrodnost horských půd. Na horských půdách roste řada vikvovitých rostlin – vikve, hrachory, kozince, vlnice, kopyšníky, úročníky a štírovníky, na jejichž kořenech se vytvářejí drobné hlízkovité útvary, plné bakterií. Ty jsou schopné, na rozdíl od zelených rostlin, vázat atmosférický dusík a přeměňovat ho v dusíkaté sloučeniny, které již rostliny dokáží zužitkovat.(Je to přirozené dusíkaté hnojení, jehož se využívá ve velkovýrobě i v malovýrobě, a proto se ve velkém pěstují na orných půdách meziplodiny vikvovitých rostlin, např. bob, vojtěška, jetel, lupina aj.) Na hrubších půdách, kde je aktivita mikroorganismů nižší, je pro řadu rostlinných druhů vítanou podporou ve výživě symbióza jejich kořenů s vlákny hub - mykotrofie, která rovněž zlepšuje zásobování rostlin dusíkem a jinými živinami. Svéráznou adaptací pro pomalejší příjem a transport živin z relativně chudých horských půd jsou jemné kořeny ( rostliny na chudých půdách mají jemné kořeny až pětkrát delší než rostliny na bohatých půdách). Na hnojení a zúrodňování horských luk se účinně podílí také vítr. Nepřetržitě transportuje z návětrných svahů hor různý organický, ale i anorganický materiál (drobné částečky půdy, prach, písek, zrnka z erodovaných skal obsahující minerály – makro a mikroelementy). Jsou některé oblasti, kde nahromaděný materiál vytvořil i čtyřmetrové vyvýšeniny, na kterých se vyvinula pozoruhodně druhově pestrá květena. Z tohoto ekosystému si můžeme poučit a kolem sebe částečně použít některé poznatky.