louka starých časů 50 gr

Luční květiny: bedrník větší (Pimpinella major)-2,5%, čechřice vonná (Myrrhys odorata)-4%, černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora)-1,5%, dobromysl obecná (Origanum vulgare)-0,5%, hlaváč šedavý (Scabiosa canescens)- 0,5%, hlaváček roční (Adonanthe annua)- 1%, hořec křížatý (Gentiana cruciata)-0,15%, hvozdík kartouzek (Dianthus armeria)-2,5%, hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides)-1%, chrpa modrá (Centaurea cyanus)- 2,5%. jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum)- 0,2%, jetel alpinský (Trifolium alpestre)-2,5%, jetel horský (Trifolium montanum)- 1,5%, jimice modrá (Polemonium coeruleum)- 1%, kmín kořenný (Carum carvi)- 3%, koniklec luční (Pulsatilla pratensis)-0,5%, kopretina bílá (Leucanthemum vulgare)-6%, koukol polní (Agrosemma githago)-3%, kozí brada luční (Tragopogon pratensis)-1%, kozlíček zubatý (Valerianella dentata)-0,1%,kravinec španělský (Vaccariahispanica)-0,7%, len vytrvalý (Linum perenne)-1,5%, mák vlčí (Papaver rhoeas)-0,2%, mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides)-0,5%, merlík všedobr (Chenupodium bonus-henricus)-0,5%, modřenec chocholatý (Muscari comosum)-1%, oman luční (Inula britanica)-0,1%, ostrožka stračka (Consolida regalis)-1,5%, pampeliška srstnatá (Leontodon hispidus)- 1%, plamének celolistý (Clematis integrifolia)-0,3%, prvosenka jarní (Primula veris)-3%, pupava bezlodyžná (Carlina acaulis)-2%, řebříček bertrám (Achillea ptarmica )-0,3%, řimbaba obecná (Pyrethrum parthenium)-0,2%, sesel sivý (Seseli osseum)-2%, sléz velkokvětý (Malva alcea)-4%, smolnička obecná (Lychnis viscaria)-0,5%, starček bludný (Solidago erraticus)-0,5%, suchokvět roční (Xeranthemum annuum)-1,5%, svízel syřišťový (Galium verum)-3%, šalvěj hajní (Salvia nemorosa)-2%, šalvěj luční (Salvia pratensis)-4%, šklebivec přímí (Misopates oronthium)-0,1%, šťovýk kyselý (Rumex acetosa)-1%, tužebník obecný ((Filipendula vulgaris)-3%, úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria)-1,5%, vičenec ligrus (Onobrychisviciifolia)-8%, zeměžluč okolíkatá (Centataurium erythraea)-0,05%, zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)-0,1%, zvonek klubkatý (Campanula glomerata)-0,5%, zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia)-0,5%
Traviny: bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii)-0,5%, kostřava červená (Festuca rubra)-5%, kostřava ovčí (Festuca ovina)-3%, lipnice lučníPoa pratensis), mrvka myší ocásek (Vulpia myurus)-0,5%, poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus)-1,5%, psineček rozkladitý (Agrostis stolonifera)-0,5%, tomka vonná (Anthoxanthum odoratum)-2,5%, trojštět žlutavý (Trisetum flavescens)-1,5%, třeslice prostřední (Briza media)-2,5%

Doba kvetení: od jara do podzimu
Čeleď: 0
Účinné látky: 0

Rozmnožování

Jsou zde i vzácné jednoleté květiny polí.

Pěstování

Louku zakládáme jako klasický trávník do jemně připravené půdy. Nejlépe během jara nebo podzimu. Osivo rovnoměrně rozházíme a mělce zapravíme do půdy lehkým uhrabáním nebo vláčením. Vhodné je utužení povrchu třeba válením. V 1. roce je potřebné porost častěji sekat asi na 4 – 6 cm nad zemí. P osekanou hmotu odklízíme. K sečení se hodí libovolná zahradní travní sekačka, srp i kosa. Od 2. roku louku sečeme 1 – 3x ročně, podle jejího vzrůstu.

Hnojení

Květnaté louky hnojíme pouze vyzrálým kompostem v dávce 1 kg na 10 m2 (čím více kompostu, tím více podporujema rostliny náročnější na živiny a tím více hmoty a méně květů)nebo naším hnojivem obsahující pouze mikroprvky – FULLMIX (viz e-shop)

Sklizeň

Louky sečeme 1 – 3x ročně, nejlépe vždy na konci květu lučních květin. Usušené seno z květnatých luk je vynikající krmivo pro domácí zvířata nebo lesní zvěř, protože obsahuje plno vonných silic a min. látek.

Zajímavosti

Protože i v přírodě všeho moc škodí. Přehnojená místa na loukách ovládnou dusíkomilné (nitrofilní) rostliny, patří k nim zejména šťovíky, kopřivy, rdesna aj.. Jsou to druhy velmi vitální, s dobře klíčivými semeny a dravými oddenky se schopností dokonale zužitkovat a zabudovat do svých těl dusík a redukovat jeho další koloběh kolem sebe, tím vytlačují ostatní druhy ze stanoviště. Místa osázená nitrofilní vegetací jsou sice krásně zelená, ale zemědělsky a botanicky znehodnocena, a to na velmi dlouhou dobu. Porosty pcháčů, kopřiv, šťovíků a jiných nitrofilních rostlin ještě po desetiletích prozrazují místa, kde byla nabourána rovnováha ekosystému (kolej od nákl. automobilu, zbytek hnojiva, hnoje, pravidelný pelech lesní zvěře aj.). Abychom tomuto stavu předešli, musíme se podívat ještě na jeden ekosystém, kterého se nikdy v minulosti nedotkla ruka zemědělce, nedocházelo zde k intenzivnímu spásání nebo sklízení, a přesto jsou to ekosystémy (horské svahy, meze, mezičky, louky a pláně) nádherně udržované a porostlé ekologicky náročnými i nenáročnými druhy trav a bylin, které si vzájemně konkurují, ale zároveň se doplňují. Jak to funguje? V uvedených ekosystémech příroda hospodaří se svými produkty sama, lidskou ruku a mechanizaci nahrazuje početná armáda makro a mikroorganismů. V jediném gramu kvalitní udržované půdy pod zdravým ekosystémem žije až několik desítek miliard bakterií a plísní (v chudé půdě – špatném nebo narušeném ekosystému jejich pouze několik miliard), bezpočet prvoků, hojně se tam vyskytují žížaly, roztoči, chvostoskoci a drobní hlodavci. Všichni se účinně podílejí na rozkladných procesech, provzdušňování, kypření a hnojení půdy, a to nepřetržitě po celou zimu, protože louky zpravidla pokrývá vysoká vrstva sněhu, pod kterou tolik nemrzne, jako na holých pláních. Výkaly chvostoskoků, žížal, hrabošů, norníků, lumíků a svišťů jsou přirozeným hnojením, které zvyšuje úrodnost horských půd. Na horských půdách roste řada vikvovitých rostlin – vikve, hrachory, kozince, vlnice, kopyšníky, úročníky a štírovníky, na jejichž kořenech se vytvářejí drobné hlízkovité útvary, plné bakterií. Ty jsou schopné, na rozdíl od zelených rostlin, vázat atmosférický dusík a přeměňovat ho v dusíkaté sloučeniny, které již rostliny dokáží zužitkovat.(Je to přirozené dusíkaté hnojení, jehož se využívá ve velkovýrobě i v malovýrobě, a proto se ve velkém pěstují na orných půdách meziplodiny vikvovitých rostlin, např. bob, vojtěška, jetel, lupina aj.) Na hrubších půdách, kde je aktivita mikroorganismů nižší, je pro řadu rostlinných druhů vítanou podporou ve výživě symbióza jejich kořenů s vlákny hub - mykotrofie, která rovněž zlepšuje zásobování rostlin dusíkem a jinými živinami. Svéráznou adaptací pro pomalejší příjem a transport živin z relativně chudých horských půd jsou jemné kořeny ( rostliny na chudých půdách mají jemné kořeny až pětkrát delší než rostliny na bohatých půdách). Na hnojení a zúrodňování horských luk se účinně podílí také vítr. Nepřetržitě transportuje z návětrných svahů hor různý organický, ale i anorganický materiál (drobné částečky půdy, prach, písek, zrnka z erodovaných skal obsahující minerály – makro a mikroelementy). Jsou některé oblasti, kde nahromaděný materiál vytvořil i čtyřmetrové vyvýšeniny, na kterých se vyvinula pozoruhodně druhově pestrá květena. Z tohoto ekosystému si můžeme poučit a kolem sebe částečně použít některé poznatky.