kopretinová louka 50gr

Luční květiny 50% + Traviny 50% Luční květiny: čiččorka pestrá (Securigera varia), hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), jetel luční (Trifolium pratense), kmín kořenný (Carum carvi), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) - 20%, kopretina vratič (Tanecetum vulgare), kručinka barvířská (Genista tinctoria), krvavec menší (Sanquisorba minor), len vytrvalý (Linum perenne), mochna přímá (Potentilla recta), mrkev obecná (Daucus carota subs. carota), rmen barvířský (Anthemis tinctoria), řebříček obecný (Achillea millefolium), silenka červená (Silene dioica), silenka nadmutá (Silene vulagris), slézovec durynský (Lavatera thuringiaca), smolnička obecná (Lychnis viscaria), svízel povázka (Galium mollugo), šalvěj luční (Salvia pratensis), štírovník růžkatý(Lotus corniculatus), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria) Traviny:bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii), bojínek luční (Pheum pratense), jílek vytrvalý (Lolium perenne), kostřava červená (Festuca rubra), kostřava ovčí (Festuca ovina), lipnice luční (Poa pratensis), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), psárka luční (Alopecurus pratensis)

Doba kvetení: od jara do podzimu
Čeleď: 0
Účinné látky: 0

Poloha

Tato louka je pro svou nenáročnost a odolnost nepříznivým vlivům vhodná skutečně téměř na každé místo. Krásná bude na slunných místech okolo rodinného domku nebo chalupy. I v mírném polostínu rozptýlených stromů nebo okolo technických budov vytvoří pestrý porost nebo se stane originálním doplňkem vedle nízkosekaných trávníků. Kopretiny hojně zastoupené v této louce vykvétají 2-2krát do roka.

Pěstování

Louku zakládáme jako klasický trávník do jemně připravené půdy. Nejlépe během jara nebo podzimu. Osivo rovnoměrně rozházíme a mělce zapravíme do půdy lehkým uhrabáním nebo vláčením. Vhodné je utužení povrchu třeba válením. V 1. roce je potřebné porost častěji sekat asi na 4 – 6 cm nad zemí. P osekanou hmotu odklízíme. K sečení se hodí libovolná zahradní travní sekačka, srp i kosa. Od 2. roku louku sečeme 1 – 3x ročně, podle jejího vzrůstu.

Hnojení

Květnaté louky hnojíme pouze vyzrálým kompostem v dávce 1 kg na 10 m2 (čím více kompostu, tím více podporujema rostliny náročnější na živiny a tím více hmoty a méně květů)nebo naším hnojivem obsahující pouze mikroprvky – FULLMIX (viz e-shop)

Sklizeň

Louky sečeme 1 – 3x ročně, nejlépe vždy na konci květu lučních květin. Usušené seno z květnatých luk je vynikající krmivo pro domácí zvířata nebo lesní zvěř, protože obsahuje plno vonných silic a min. látek.

Zajímavosti

Protože i v přírodě všeho moc škodí. Přehnojená místa na loukách ovládnou dusíkomilné (nitrofilní) rostliny, patří k nim zejména šťovíky, kopřivy, rdesna aj.. Jsou to druhy velmi vitální, s dobře klíčivými semeny a dravými oddenky se schopností dokonale zužitkovat a zabudovat do svých těl dusík a redukovat jeho další koloběh kolem sebe, tím vytlačují ostatní druhy ze stanoviště. Místa osázená nitrofilní vegetací jsou sice krásně zelená, ale zemědělsky a botanicky znehodnocena, a to na velmi dlouhou dobu. Porosty pcháčů, kopřiv, šťovíků a jiných nitrofilních rostlin ještě po desetiletích prozrazují místa, kde byla nabourána rovnováha ekosystému (kolej od nákl. automobilu, zbytek hnojiva, hnoje, pravidelný pelech lesní zvěře aj.). Abychom tomuto stavu předešli, musíme se podívat ještě na jeden ekosystém, kterého se nikdy v minulosti nedotkla ruka zemědělce, nedocházelo zde k intenzivnímu spásání nebo sklízení, a přesto jsou to ekosystémy (horské svahy, meze, mezičky, louky a pláně) nádherně udržované a porostlé ekologicky náročnými i nenáročnými druhy trav a bylin, které si vzájemně konkurují, ale zároveň se doplňují. Jak to funguje? V uvedených ekosystémech příroda hospodaří se svými produkty sama, lidskou ruku a mechanizaci nahrazuje početná armáda makro a mikroorganismů. V jediném gramu kvalitní udržované půdy pod zdravým ekosystémem žije až několik desítek miliard bakterií a plísní (v chudé půdě – špatném nebo narušeném ekosystému jejich pouze několik miliard), bezpočet prvoků, hojně se tam vyskytují žížaly, roztoči, chvostoskoci a drobní hlodavci. Všichni se účinně podílejí na rozkladných procesech, provzdušňování, kypření a hnojení půdy, a to nepřetržitě po celou zimu, protože louky zpravidla pokrývá vysoká vrstva sněhu, pod kterou tolik nemrzne, jako na holých pláních. Výkaly chvostoskoků, žížal, hrabošů, norníků, lumíků a svišťů jsou přirozeným hnojením, které zvyšuje úrodnost horských půd. Na horských půdách roste řada vikvovitých rostlin – vikve, hrachory, kozince, vlnice, kopyšníky, úročníky a štírovníky, na jejichž kořenech se vytvářejí drobné hlízkovité útvary, plné bakterií. Ty jsou schopné, na rozdíl od zelených rostlin, vázat atmosférický dusík a přeměňovat ho v dusíkaté sloučeniny, které již rostliny dokáží zužitkovat.(Je to přirozené dusíkaté hnojení, jehož se využívá ve velkovýrobě i v malovýrobě, a proto se ve velkém pěstují na orných půdách meziplodiny vikvovitých rostlin, např. bob, vojtěška, jetel, lupina aj.) Na hrubších půdách, kde je aktivita mikroorganismů nižší, je pro řadu rostlinných druhů vítanou podporou ve výživě symbióza jejich kořenů s vlákny hub - mykotrofie, která rovněž zlepšuje zásobování rostlin dusíkem a jinými živinami. Svéráznou adaptací pro pomalejší příjem a transport živin z relativně chudých horských půd jsou jemné kořeny ( rostliny na chudých půdách mají jemné kořeny až pětkrát delší než rostliny na bohatých půdách). Na hnojení a zúrodňování horských luk se účinně podílí také vítr. Nepřetržitě transportuje z návětrných svahů hor různý organický, ale i anorganický materiál (drobné částečky půdy, prach, písek, zrnka z erodovaných skal obsahující minerály – makro a mikroelementy). Jsou některé oblasti, kde nahromaděný materiál vytvořil i čtyřmetrové vyvýšeniny, na kterých se vyvinula pozoruhodně druhově pestrá květena. Z tohoto ekosystému si můžeme poučit a kolem sebe částečně použít některé poznatky.